Писмо в подкрепа на Чешкия център в София
Ние, долуподписаните, се противопоставяме на решението за закриване на Чешки център София – институция, чието присъствие в културния живот на София и страната не може да бъде сведено до административна единица или бюджетен ред. Съществуващ повече от седем десетилетия, този център е не просто посредник на културен обмен между България и Чехия, а част от онази крехка, но устойчива тъкан на европейската духовност, която се изгражда бавно, чрез памет, критическо мислене и морална чувствителност. Чешкият център носи като дейност и присъствие и наследството на всички чешки интелектуалци, които веднага след Освобождението през 1878 г. идват в страната ни и подпомагат нейните усилия да се върне като независима държава на картата на Европа.
Тази институция е и естествен наследник на една дълбока, 150-годишна традиция, в която чешкият дух и професионализъм са вградени в самите основи на съвременна България. От пристигането на Константин Иречек, братята Шкорпил и фамилия Прошек, до делото на художници като Иван Мърквичка и Ярослав Вешин, чешкото присъствие е неразривно свързано с изграждането на българската културна и научна идентичност след Освобождението. Тези личности не просто пренесоха европейското знание, те го превърнаха в органична част от българското битие, полагайки мост, който и до днес остава една от най-стабилните опори на нашата споделена принадлежност към Централна и Източна Европа.
Историческата роля на Чешкия център далеч надхвърля рамките на взаимоотношенията и културата между двете ни страни. В периоди, когато свободата бе ограничена у нас по съветски модел, той е функционирал като пространство на алтернативно въображение – място, в което културата не единствено се представя, а се преживява като форма на свобода, съпротива, вътрешна автономия, познание и избор. Неговото наследство е неразривно свързано с нравствения и интелектуален хоризонт, въплътен в литературата, театъра, Новата чешка вълна в киното, с фигури като Вацлав Хавел – за когото културата, политиката и моралът никога не са били отделни полета, а взаимно обвързани измерения на човешката отговорност и порив към свободна изява на човешкия дух. За поколения българи, родени през 1950-те години именно в Чешкия център благодарение на програмите му преди 1968 година се оформи мисленето им свободни хора не само с филмите на Милош Форман, Иржи Менцел, Вера Хитилова… Те дадоха и пространство на театралния проект на Леон Даниел, на когото бе забранено да работи в София да представи „Приказки по Карл Чапек“. В Центъра се дишаше с живителния въздух на Пражката пролет.
Нека припомним, че в годините Чешкият център е партньор на големи културни форуми като София филм фест, МТФ „Варненско лято“, „Световен театър в София“ „Нощ на литературата“, „Нощ на музеите“ и още много други. Благодарение на неговата дейност и на екипа му през годините са гостували знаменити личности с признат световен авторитет, сред които може да припомним художниците Иржи Андерле, Олдрих Кулханек, фотографите Франтишек Дъртикол, Яромир Функе, Ярослав Рьослер и Еуген Вишковски. Не на последно място Чешкия център има изключителен принос за развиване на бохемистиката в България и представянето на бележити писатели като Ярослав Хашек, Бохумил Храбал, Милан Кундера и много други.
В края на 1990-те години имаше също опит да се закрие Чешкият център в София. Тогава не го допуснахме, благодарение на гражданското ни общество, колкото и да бе крехко тогава, но имащо сила да отстоява демокрацията.
Към настоящата позиция се присъединяват и най-младите поколения, които са част от редовната публика на множеството събития в полето на литературата, театъра, киното, музиката, визуалните изкуства, както и в сферата на гражданските инцииативи, организирани по инициатива или с подкрепата на Чешкия център. Тяхното присъединяване към настоящата позиция е свидетелство за приемственост на изграждани в хода на времето традиции и хоризонти, основани върху общосподелени ценности като свобода на изразяване, възможност за пътуване, културен обмен, равноправие, толерантност и солидарност.
Днес, когато формалните рамки на демокрацията са налице, но съдържанието им често се размива в популизъм, инструментализъм и късоглед прагматизъм, именно такива пространства придобиват особена значимост. Затова настояваме решението за закриването на Чешкия център в София да бъде преразгледано не само в административен, но и в културен и етичен план. Защото съдбата на подобни пространства не е периферен въпрос, а показател за това доколко едно общество е готово да отстоява собствените си ценности отвъд краткосрочните интереси. В крайна сметка устойчивостта на демокрацията не се гарантира единствено от институции и закони, а от наличието на жива културна среда, в която свободата има съдържание и пространство за диалог.
Апелираме към Президента на Чешката република, Министерство на външните работи на Чешката република, Министерство на културата на Чешката република, Генералната директорка на Чешките центрове, Посланика на Чешката република в България, както и към Президента на Република България, Министерство на културата на Република България, Министерство на външните работи на Република България, Столична община, а също и всички административни служители, които имат отношение по въпроса, да преосмислят затварянето на Чешкия център в София и да предприемат необходимите действия за неговото запазване.
Позицията е оформена съвместно и по свободна самоинициатива от Марианна Георгиева, Камен Старчев, Христо Калоянов и Зелма Алмалех и е подкрепена от долуподписалите се.
Превод на английски език Филип Стоилов
Превод на чешки език доц. д-р Анжелина Пенчева
---
We, the undersigned, oppose the decision to close the Czech Centre Sofia – an institution whose presence in the cultural life of Sofia and the country cannot be reduced to a common administrative unit or a mere budget line. Existing for more than seven decades, this centre is not just a mediator of cultural exchange between Bulgaria and the Czech Republic, but also part of that fragile yet sustainable fabric of European cultural integrity, which is built at a slow pace – via memory, critical thinking and moral sensitivity. The Czech Centre carries the legacy of all Czech intellectuals who, immediately after the Liberation of Bulgaria in 1878, came to our country and supported its efforts to return as an independent state on the map of Europe.
This institution is also the natural successor to a long-lasting, 150-year-old tradition whereby the Czech spirit and professionalism are embedded in the very foundations of modern Bulgaria. From the arrival of Konstantin Jireček, the Škorpil brothers and the Prošek family, to the work of artists such as Ivan Mrkvička and Jaroslav Věšín, the Czech cultural presence has been inextricably intertwined with the construction of Bulgarian cultural identity after the Liberation. These individuals did not simply transfer European knowledge, but transformed it into an organic component of Bulgarian existence, building a bridge that remains to this day one of the most stable pillars of our shared belonging to Central and Eastern Europe.
The historical role of the Czech Centre goes far beyond the framework of international relations and cultural bonds between our two countries. During periods when freedom in our country was limited in accordance with the Soviet model, the centre functioned as a space of alternative source of imagination – a place where culture is not only presented, but also experienced as a form of freedom, resistance, inner autonomy, knowledge and choice. Its legacy is bound to the moral and intellectual horizon embodied in literature, theater, the Czechoslovak New Wave cinema, as well as to figures such as Václav Havel – for whom culture, politics and morality were never separate spheres, but interrelated dimensions of human responsibility and the urge for free expression of the human spirit. For generations of Bulgarians born in the 1950s, it was in the Czech Centre (thanks to its programs before 1968) that their thinking as free people was shaped, not only through the screenings of Miloš Forman’s, Jiří Menzel’s and Věra Chytilová’s films – it also provided space for Leon Daniel’s theater project “Tales by Karel Čapek” whose stage performance was banned. The Centre breathed the invigorating air of the Prague Spring.
Let us recall that over the years the Czech Centre has been a partner of major cultural forums such as Sofia Film Fest, Varna Summer International Theatre Festival, World Theater in Sofia, Literature Night, Night of Museums and many others. Thanks to its activities and its team, famous personalities of worldwide renown have visited Bulgaria over the years, among whom we can recall the artists Jiří Anderle, Oldřich Kulhánek, photographers František Drtikol, Jaromír Funke, Jaroslav Rösler and Eugen Wiškovský. Last but not least, the Czech Centre has made an exceptional contribution to the development of bohemian studies in Bulgaria, and hence the presentation of notable writers such as Jaroslav Hašek, Bohumil Hrabal, Milan Kundera and many others.
In the late 1990s, there was also an attempt to close the Czech Centre in Sofia. The civil society did not allow it then – however fragile it was at the time, it had the strength to defend democracy.
Also joining this position are the younger generations who are part of the regular audience of the numerous events in the spheres of literature, theater, cinema, music, visual arts, as well as in the field of civil initiatives organized with the support of the Czech Centre. Their joint support is a testament to the continuity of traditions and perspectives built over time and based on commonly shared values such as freedom of expression, the opportunity to travel, cultural exchange, equality, tolerance and solidarity.
Today, when the formal frameworks of democracy are present, but their content often dissolves into populism, instrumentalism and short-sighted pragmatism, it is precisely such spaces of cultural activity that acquire particular significance. That is why we insist that the decision to close the Czech Centre in Sofia be reviewed not only in administrative, but also in cultural and ethical terms. For the fate of such spaces is not a peripheral issue, but an indicator of how much a society is ready to stand up for its own values beyond short-term interests. Ultimately, the sustainability of democracy is not guaranteed solely by institutions and laws, but by the presence of a vibrant cultural environment in which freedom is backed by content and space for dialogue.
We appeal to the President of the Czech Republic, the Ministry of Foreign Affairs of the Czech Republic, the Ministry of Culture of the Czech Republic, the Director General of Czech Centres, the Ambassador of the Czech Republic to Bulgaria, as well as to the President of the Republic of Bulgaria, the Ministry of Culture of the Republic of Bulgaria, the Ministry of Foreign Affairs of the Republic of Bulgaria, the Sofia Municipality, as well as all administrative officials who are relevant to the issue, to reconsider the closing of the Czech Centre in Sofia and to take the necessary actions to preserve it.
The present position was formulated jointly and on a free initiative by Marianna Georgieva, Kamen Starchev, Hristo Kaloyanov and Zelma Almaleh and is supported by the undersigned.
English translation: Philip Stoilov
Czech translation: Assoc. Prof. Anzhelina Pencheva, PhD.
---
My, níže podepsaní, se stavíme proti rozhodnutí o uzavření Českého centra Sofie – instituce, jejíž přítomnost v kulturním životě hlavního města Sofie i celé země nelze redukovat na pouhou správní jednotku či rozpočtovou položku. Toto centrum, které existuje již pomalu osm desetiletí, není jen zprostředkovatelem kulturní výměny mezi Bulharskem a Českou republikou, nýbrž součástí oné křehké, avšak udržitelné tkáně evropské duchovnosti, která je budována pomalu, prostřednictvím paměti, kritického myšlení a morální citlivosti. České centrum nese ve své činnosti i přítomnosti také odkaz všech českých intelektuálů, kteří bezprostředně po osvobození Bulharska v roce 1878 přijeli do naší země a podporovali její snahu vrátit se jako nezávislý stát na mapu Evropy.
Tato instituce je rovněž přirozeným dědicem hluboké, 150 let staré tradice, v níž jsou český duch a profesionalita vepsány do samotných základů moderního Bulharska. Od příchodu Konstantina Jirečka, bratrů Škorpilů a rodiny Prošků až po dílo malířů jako Ivana Mrkvičky a Jaroslava Věšína je česká přítomnost neoddělitelně spjata s budováním bulharské kulturní a vědecké identity po osvobození. Tyto osobnosti nejen přenesly do Bulharska evropské poznání, ale proměnily zemi v organickou součást bulharského bytí a vybudovaly most, který dodnes zůstává jednou z nejpevnějších opor naší sdílené sounáležitosti se střední a východní Evropou.
Historická role Českého centra daleko přesahuje rámec vzájemných vztahů a kultury mezi našimi dvěma zeměmi. V obdobích, kdy byla u nás svoboda omezena podle sovětského vzoru, fungovalo jako prostor alternativní imaginace – místo, kde byla kultura nejen prezentována, ale i prožívána jako forma svobody, odporu, vnitřní autonomie, poznání a volby. Jeho odkaz je neoddělitelně spjat s mravním a intelektuálním horizontem ztělesněným v literatuře, divadle i v nové české vlně v kinematografii, s osobnostmi jako je Václav Havel, pro něhož kultura, politika a morálka nikdy nepředstavovaly oddělené sféry, nýbrž vzájemně propojené dimenze lidské odpovědnosti a touhy po svobodném projevu lidského ducha. Pro generace Bulharů narozených v 50. letech se právě v Českém centru, díky jeho programům před rokem 1968, formovalo jejich myšlení svobodných lidí, a to nejen díky filmům Miloše Formana, Jiřího Menzela, Věry Chytilové… Poskytlo také prostor divadelnímu projektu Leona Daniela, jemuž bylo zakázáno působit v Sofii, aby zde uvedl „Pohádky podle Karla Čapka“. V Centru se dýchal životodárný vzduch Pražského jara.
Připomeňme také, že v průběhu let bylo České centrum partnerem významných kulturních fór, jako jsou Sofia Film Fest, Varna Summer International Theatre Festival, Světové divadlo v Sofii, Noc literatury, Noc muzeí a mnohé další. Díky jeho činnosti a jeho týmu se zde v průběhu let objevily významné osobnosti s uznávanou světovou autoritou, mezi nimiž lze připomenout výtvarníky Jiřího Anderleho, Oldřicha Kulhánka a fotografy Františka Drtikola, Jaromíra Funkeho, Jaroslava Rösslera a Eugena Vyškovského. V neposlední řadě má České centrum mimořádný přínos pro rozvoj bohemistiky v Bulharsku a pro prezentování významných spisovatelů, jako jsou Jaroslav Hašek, Bohumil Hrabal, Milan Kundera a mnozí další.
Na konci 90. let došlo rovněž k pokusu o uzavření Českého centra v Sofii. Tehdy jsme tomu zabránili, a to díky naší občanské společnosti, která byla sice tehdy křehká, avšak dostatečně silná, aby hájila demokracii.
K tomuto našemu stanovisku se dnes připojují i nejmladší generace, které jsou součástí stálého publika četných akcí v oblasti literatury, divadla, filmu, hudby, výtvarného umění i občanských iniciativ organizovaných z podnětu nebo s podporou Českého centra. Jejich připojení se k tomuto stanovisku je důkazem kontinuity tradic a horizontů budovaných v průběhu času, založených na sdílených hodnotách, jako jsou svoboda projevu, možnost cestování, kulturní výměna, rovnost, tolerance a solidarita.
Dnes, kdy formální rámce demokracie existují, ale jejich obsah se často rozplývá v populismu, instrumentalismu a krátkozrakém pragmatismu, nabývají právě takovéto prostory mimořádného významu. Proto trváme na tom, aby rozhodnutí o uzavření Českého centra v Sofii bylo přehodnoceno nejen z administrativního, ale i z kulturního a etického hlediska. Protože osud podobných prostorů není okrajovou záležitostí, nýbrž ukazatelem toho, do jaké míry je společnost připravena hájit své vlastní hodnoty i nad rámec krátkodobých zájmů. Ve svém důsledku totiž udržitelnost demokracie nezaručují pouze instituce a zákony, nýbrž existence živého kulturního prostředí, v němž má svoboda svůj smysl a prostor pro dialog.
Apelujeme na prezidenta České republiky, Ministerstvo zahraničních věcí České republiky, Ministerstvo kultury České republiky, generální ředitelku Českých center, velvyslance České republiky v Bulharsku, jakož i na prezidentku Bulharské republiky, Ministerstvo kultury Bulharské republiky, Ministerstvo zahraničních věcí Bulharské republiky, Magistrát hlavního města Sofie a také na všechny administrativní pracovníky, kteří se touto otázkou zabývají, aby přehodnotili uzavření Českého centra v Sofii a podnikly nezbytné kroky k jeho zachování.
Tato pozice bylo vypracována společně a z vlastní iniciativy Mariannou Georgievou, Kamenem Starčevem, Christem Kaloyanovem a Zelmou Almaleh a je podpořena níže podepsanými.
Překlad do angličtiny: Filip Stoilov
Překlad do češtiny: doc. PhD. Anželina Penčevová
Марианна Георгиева, Камен Старчев, Христо Калоянов и Зелма Алмалех Свържете се с автора на петицията